Naše rodinná vinotéka vznikla z jednoho velkého snu a odhodlání. Když jsem přišel o práci v továrně, byl jsem na dně a nevěděl, co dál. Tehdy mi Lucie, moje žena, připomněla vinice mého dědečka, kde jsem jako dítě trávil každé léto. Lucie, která vždy měla vášeň pro víno, mě povzbudila, abychom obnovili rodinnou tradici.

Začátky byly těžké. S našimi úsporami a půjčkou jsme opravili starý sklípek na okraji vesnice. První rok se nám ale vůbec nedařilo – počasí nepřálo a úroda byla špatná. Chtěl jsem to vzdát, ale Jana mě přesvědčila, že to stojí za to. Pomáhali nám přátelé, kteří přinesli vybavení, a sousedé, kteří nám předávali své zkušenosti. Naše děti se také zapojily – po škole sbíraly hrozny a pomáhaly s etiketami na láhve.

Začali jsme pořádat malé degustace pro sousedy. Nezapomenu na první večer, kdy k nám přišlo několik lidí a odcházeli nadšení. Bylo to poprvé, kdy jsem si uvědomil, že vinotéka není jen o víně, ale hlavně o lidech a jejich příbězích.

Dnes se ohlížím zpět a cítím hrdost. Naše vinice jsou plné života, pořádáme ochutnávky a náš syn se rozhodl studovat vinařství, aby jednou mohl pokračovat v tom, co jsme s Janou začali. Vinotéka se pro nás stala nejen obživou, ale symbolem toho, že i v těžkých chvílích je možné najít nový směr.